Vernisáž výstavy Stanislava Juríka Tisk
Napsal uživatel Administrátor   
Středa, 05 Červen 2013 19:47

Vernisáž vzpomínkové výstavy z prací Stanislava Juríka se uskuteční 8. 6. 2013 v 17 hodin ve Výstavní síni muzea ve Strašicích. Bližší info v přiloženém plakátu.


Stanislav Jurík

22. září 1948, Praha - 2. listopadu 1993, Plzeň

Narodil se a do svých patnácti let žil v Praze, v letech 1963 – 1978 ve Strašicích a posléze v Plzni, kde také zemřel. Absolvoval střední strojní a stavební školu, pracoval v plzeňské Škodovce jako konstruktér. V r. 1981 jej postihlo onemocnění, jež vedlo k odchodu do invalidního důchodu. Byl členem Českého fondu výtvarného umění, Unie výtvarných umělců a Asociace volné grafiky.

Profiloval se nejprve malbou a kresbou, později přešel k ilustracím, karikatuře a grafice. Vydal bibiofilie „Básně z noci“ a „Město nebes“ od Josefa Hrubého i „Povídky“ od Franze Kafky. Pro Západočeské nakladatelství ilustroval sbírku Josefa Hrácha „Abychom zahlédli slunce“, „Prosté nazývání“ Vladimíra Krásného a „Loďka nad jezem“ od Václava Vorla. Ilustroval a rovněž graficky upravil básně Jaquese Préverta, Vaska Popy a povídky Oty Pavla. Vlastní námět jej přivedl ke zpracování bibliofilie „Proměny a přeměny“ a „Hlasy ptáků“. Posledním počinem se stal scénář a režie krátkého filmu „Ze života koňader“ z produkce K. F., a. s., který zpracoval dle vlastního námětu.

S jeho prací měla veřejnost možnost se seznámit na samostatných výstavách v Plzni, Praze, Rokycanech, Plasích, Žinkovech a na Kozlu. Vystavoval však i společně s dalšími autory, kromě výše uvedených míst též v Liberci, Pardubicích, Hradci Králové, Klatovech a Chrudimi. V zahraničí pak v Lipsku, Gabrovu, Frankfurtu n. M., Naardenu, Plevenu, Sverdlovsku, v Schwennenbacher Kreis, Tönistvorstu, Sapporu a v Santa Cruz de la Palma.

Umělecká dráha Stanislava Juríka rozhodně nebyla procházkou po slunečné pláži. Byl vlastně samouk a jako takový musel snášet přezíravost tzv. oficiálního umění, což, bohužel, bylo jedním ze zásadních příznaků doby, v níž žil a tvořil. „Dovolil si“ hodně: svobodně maloval a kreslil. Asi největší inspirací mu byla poezie a na jeho veskrze poetických obrazech, kresbách a grafice je to na první pohled znát, ač jejich rozpětí sahá, obrazně řečeno, od Tokia po New York. Na jedné straně se projevuje bolest a tragičnost lidského života (Krysař, cyklus se Stanislavem, grafika inspirovaná H. Boschem, H. Toulouse de Lautrecem, P. Gougainem aj.), na straně druhé poetická hravost a humor (inspirace F. Kafkou, J. Vodňanským, J. Kainarem, J. Suchým, J. Žáčkem etc.). K hlubokému zamyšlení odkazuje triptych „Penzion svět“ i vzpomínka na Johna Lennona. Samostatnou kapitolou tvorby jsou autorské knihy, kde se obraz prolíná s textem jako způsobem výtvarného vyjádření. Poslední z nich, nazvaná „Hlasy ptáků“ v sobě syntetizuje přírodu s uměním. Je to vlastně přepis ptačího zpěvu do citoslovců tvořících kaligramy. Vzdáleně cosi jako Janáčkovy transkripce mluveného slova do not.

Pomineme-li počáteční obrazovou malbu, technické provedení jeho prací se projevuje jako široká škála od kresby tužkou a perem přes suché jehly, lepty s akvatintou po linoryt. Vyráběl si někdy i vlastní papír, z až kuriózního materiálu, např. ze sedmikrásek.


Výstavu jako vzpomínku u příležitosti nedožitých padesátin a 20. výročí umělcova úmrtí uspořádalo Muzeum Středních Brd v těsné spolupráci s autorovou ženou, paní Annou Juríkovou.

Martin Lang s využitím textu Václava Maliny, 1998

Vernisáž výstavy Stanislava Juríka