Stopy dávné lidské snahy zanechat trvalou či aspoň dlouhodobou připomínku na svoji pomíjivou existenci v podobě nápisů, značek a piktogramů se neomezovaly nikdy pouze na území lidských sídel. Byly vytvářeny i v plenéru, někdy dokonce na obtížně přístupných místech. Moderní doba pohlíží na takovouto tvorbu převážně s despektem a to většinou z dobrých důvodů. Spolu s tím, jak se grafické vyjádření stává technicky čím dál tím snazší, jeho „umělecká“ úroveň v průměru poněkud upadá – srovnejme grafickou výzdobu typického mostního oblouku 21. století se stěnami jeskyně Altamira.

Ale přesto se tu a tam objeví nápis či obrázek, který je pozoruhodný buď svojí nápaditostí, nebo už svojí samotnou existencí, která dokládá něčí prokazatelnou (a přitom třeba ne úplně předpokládanou) přítomnost na daném místě nebo událost, k níž došlo.

Nejtrvanlivějším médiem, schopným uchovat psané zprávy, je nepochybně kámen. Také v Brdech se pár takovýchto rytin najde – např. reliéf lilie ve skále poblíž nepatrných zbytků tvrze Vimberk mezi Strašicemi a Dobřívem nebo „brdská vločka“ na vrchu Lipovsko.

Reliéf lilie na Vimberku - foto Tomáš Adam	Brdská vločka na Lipovsku - foto Tomáš Adam

Mnohem častěji však narazíme v Brdech na rytiny v kůře stromů. K jejich častému výskytu přispělo nepochybně vojenské využití oblasti (obecně lze říci, že dlouhodobý výskyt velkého počtu nudících se jedinců mužského pohlaví vybavených nožíkem vzniku rytin nahrává). Dalším faktorem je druhová skladba lesa – naprosto dominantním druhem mezi popsanými stromy je buk, tedy jedna z dřevin hojně zastoupených tam, kde se na Brdech nacházejí původní porosty.

Jako zajímavost lze uvést, že ve zcela nedávné době se podařilo díky víceméně náhodnému archeologickému objevu prokázat na našem území použití ryté značky na kmeni stromu. Rytina pochází z doby přibližně 600 – 800 našeho letopočtu. Paleobiolog Radek Mikuláš z Geologického ústavu AVČR si při výzkumu zaměřeném na zjišťování zdravotního stavu dubových kmenů splavených kdysi do Labe a uchovaných po mnoho staletí v píscích u Čelákovic povšiml asi 10 cm velikého znamení, které vzniklo evidentně lidskou rukou a bylo tvořeno vrypy ve tvaru hvězdice. Nejednalo se o rytinu do kůry v pravém slova smyslu, nýbrž o negativní otisk až do dřeva vyrytého znamení v mladší a zřejmě velmi houževnaté kůře, kterou se rána rytcem způsobená později zacelila.

Hvězdicová struktura na dubu z čelákovické pískovny (foto ARUP)

Metodika

Ve snaze získat relevantní data a zdokumentovat pár případných kuriozit bylo vyfotografováno a zpracováno přes 150 rytin z celých Brd. Tento počet představuje jistě jen zlomek jejich celkového množství, ale je to již dostatečný vzorek pro malou statistiku.

Rytiny byly posuzovány z hlediska jejich stáří, roční doby vzniku a místa výskytu. Tam, kde to bylo možné, byly přiřazeny do určité obsahové kategorie - „vojenské“, „milostné“, „vulgární“ a „blíže nedefinované“. Od samostatné kategorie „turistické“ bylo nakonec upuštěno, protože ji nelze dostatečně jasně vymezit a odlišit od kategorie „nedefinované“. Po určitém váhání byly ze zpracování vynechány piktogramy, označované Janem Ámosem Komenským jako „geometrické obrazce“. Pokud by byly započteny, zamávaly by, pravda, se statistikou významně ve prospěch kategorie „vulg.“, ale jinak by nepřinesly (zvláště pro nás starší) vůbec nic nového. Jak čtenář sám jistě nahlédne, nebývají tyto obrazce provázeny ani datem, ani vysvětlujícím textem, ani jménem autora či alespoň města, z nějž pocházel.

Co se týká tématiky, rozdělily se zpracované rytiny takto:

• nedefinované 59%
• vojenské 31%
• milostné 9%
• vulgární 1%

Vysoké procento rytin bez definované kategorie je zapříčiněno mimo jiné také konzervativním způsobem posuzování. Pro zařazení rytiny do určité kategorie, například do kategorie vojenské, nestačil pouhý předpoklad, že autorem byl nejspíš voják. Teprve text rytiny, který jinou možnost než vojenský původ nepřipouštěl, byl brán jako důvod pro příslušné zatřídění.

Pokud jde o výraznější grafické symboly, mezi 154 rozlišitelnými rytinami se vyskytlo 11 srdcí, 6 svastik a 5 „kartuší“, můžeme-li takto označit nějakým způsobem zarámované nápisy. Ostatní grafiky, pokud bylo možné rozlišit jejich obsah, se vyskytovaly v jediném exempláři – například stylizovaná „panenka“ vyrytá na Třemošné.

Datace

Letopočet je údajem, po němž se u většiny nápisů přirozeně pídíme nejdřív. Vyskytuje se u značné části rytin, matematicky šlo o téměř přesně dvě třetiny z celkového počtu. V menší míře, odpovídající jedné třetině nápisů, je uveden den nebo alespoň měsíc v roce.

Nejlepším vyjádřením těchto sledovaných veličin jsou histogramy. První z nich zachycuje rozdělení přečtených letopočtů do jednotlivých dekád. Absenci záznamů z doby starší než 20. léta 20. století je možné vysvětlit především přirozeným obmýtím bučin. Typický mýtní věk buku (pokud není tento chráněn v rámci rezervace) je 100 až 140 let. Při započtení skutečnosti, že rytiny mohly být vytvářeny do kůry pouze takových stromů, které již měly nějaké to desetiletí růstu za sebou, do sebe všechny údaje velmi dobře zapadají. To, že sloupce histogramu klesají od maxima dosaženého v 70.letech také směrem do současnosti není způsobeno technickými příčinami, ale spíše prostým faktem, že dnes se do stromů už zdaleka tolik neryje.

Druhý graf se vysvětluje, popravdě řečeno, podstatně hůře. Pokles v podzimních a zimních měsících a naopak nárůst v jarních a letních měsících by se dal vyložit biologickými cykly druhu homo sapiens sapiens, ale co znamenají abnormální výpadky v měsíci březnu a zejména červnu – to si autor netroufá odhadnout.

Komentovaný přehled lokalit

Úvodem je třeba upozornit, že níže uvedený seznam postrádá jednu dosti podstatnou věc, kterou je úplnost (sběr dat trval i tak dost dlouhou dobu). Snaží se ale aspoň o reprezentativnost – jsou zde obsaženy lokality malé i rozsáhlé, vojenské, turistické i smíšené atd.

Špičák (Střední Brdy)

Na žluté turistické značce směřující z Podluh pod vrch Špičák se nachází pravděpodobně největší naleziště nápisů v celých Brdech, se zastoupením všech dekád od 20. let minulého století až po současnost. Převážná část nápisů je vojenského původu, ale o výhradně vojenskou lokalitu se nejedná.

Jednou z dominant je úhledným rukopisem vyvedené datum 27.2.1927. Na stejném stromě přitom nalezneme i záznamy z let 1936 a 1939 a také jeden z poměrně vzácných nápisů vyvedených v azbuce: „ДМБ 74“ Zkratka ДМБ pochází ze slova демобилизация, tedy demobilizace. Napsáním „DMB“ chtěl sovětský voják vyjádřit tytéž pocity, které našinec za dob základní vojenské služby oznamoval světu heslem „CIVIL“. Z vyrytých znaků není přesně poznat, zda šlo o odchod do civilu v roce 74 či 7. dubna blíže neurčeného roku.

O pár kmenů dále byl původně ještě jeden nápis v azbuce – СССР 74. Později ovšem kdosi přepsal název státu na SSSR, aniž by se nechal odradit tím, že všechna tři 'S' jsou v upraveném nápise zrcadlově obrácena.

Mezi několika srdíčky vyrytými do okolních stromů jsou zajímavá dvě s kompletním datováním – je u nich uvedeno datum 14.2.1998, to jest den Sv. Valentina. První ze srdcí nese jména „MÍRA“ a „KATKA “, druhé pouze zvolání „DÁŠA!“.

Jeden ze stromů obsahuje několik řádek, které jsou (s pravděpodobností hraničící s jistotou) kronikou života pejsků, které kdosi choval: „BRIT 84“, „BRITA 80-93“ a „LESAN 72-80“.

S lokalitou se rozloučíme zmínkou o jinde v lese nevídaném záznamu výsledků sportovních zápasů: „1977“, „1976“, „1972“, „ČSSR“, „MISTR SVĚTA“, „HOKEJ“.

Valdek (Střední Brdy)

Jedná se o lokalitu s převážně vojenskými nápisy, vyznačující se vysokou koncentrací rytin na většině kmenů. Bohužel jsou v průměru dosti špatně čitelné. Většina nápisů se nachází v bezprostřední blízkosti zříceniny hradu a jsou zde hojně zastoupená vojenská „čísla“ z 50. let minulého století. Další nápisy se nacházejí na solitérních stromech v okolí výcvikového zařízení Valdek. Na jednom z těchto listnáčů, stojících osaměle ve smrkovém lese, lze rozluštit po určitém úsilí třířádkový záznam „PODHORANY“, „NITRA“, „ZA 242“ a o kousek dále (s předchozím nápisem nesouvisející) letopočet 1927.

Třemošná (Střední Brdy)

Rytiny na Třemošné jsou ve velké většině skutečnou výzvou pro luštitele. Především jsou staré - záznamy až na výjimky nejsou mladší 60. let dvacátého století, nejstarší přečtený je dokonce z roku 1926. Dále je dobře patrné, že byly ryty do mladých stromů, takže jsou linie písma vlivem dalšího růstu těchto stromů velmi rozšířené, místy se slévají dohromady. Lokalita tak spíše než „literárním“ obsahem zaujme svým stářím a četností někdy se i překrývajících nápisů.

Na jednom z kmenů je zajímavá (protože jen v tomto jediném exempláři zaznamenaná) rytina stylizované panenky.

Jinecké Hřebeny (Střední Brdy)

Jedná se o lokalitu vysloveně vojenskou, zahrnující jen malý počet stromů, zato však hustě a většinou čitelně popsaných. Nejvíce rytin se nachází v blízkosti starých studní v sedle pod Pecí, kde stávala ve vzdálenější minulosti hájovna. Vojáci zde se zdržující pocházeli z Ostravy, Lučence, Šakvic (okres Břeclav), České Lípy, Valdic, Jinec.... Nápisy jsou datovány převážně od 50. do 70. let minulého století, pouze u jednoho poměrně nezřetelného nápisu „Karlsbad“ je na místě otázka, zda není druhoválečného původu.

Buková (Střední Brdy)

Při silnici z Bukové pod Červený vrch najdeme po pravé straně jeden od vojska hustě popsaný strom, převázně 60. a 70. léta. Nejnápadnější je veliký název města „DUBÁ“ - to je městečko v okrese Česká Lípa. Mimochodem, město Česká Lípa se samo vyskytuje na rytinách jinde v Brdech.

Drštka (Střední Brdy)

Poblíž sotva znatelné zříceniny bylo a stále ještě je vojenské zařízení, takže rytiny jsou rovněž převážně vojenské. Mezi mnoha čísly se vyskytuje také lakonické konstatování (podle dvou rukopisů nejspíš vytvořené postupně dvěma různými autory) „420 =HUMUS“. S čímž nelze než souhlasit.

V někdejším podhradí se dále nachází jeden z nejkurióznějších nápisů v Brdech. Dne 18.4.1985 si zde neznámý voják podal seznamovací inzerát: „ČAKÁM“, „NAPIŠ NIEKTO“, „IBA HOLKA“. Následují další řádky, které jsou velmi pravděpodobně adresou a jakýsi obrázek, to vše bohužel již velmi nezřetelné, kromě závěrečného „AHOJ“.

U pěšiny od Drštky k obci Skořice se nachází jedna z velmi mála rytin v kůře jehličnatého stromu, konkrétně se jedná o jedli bělokorou. Je ihned znát, že se jehličnany k rytí vůbec nehodí – přestože se jedná jen o číslo 75 napsané velkými ciframi, je dnes sotva čitelné.

Kočka (Střední Brdy)

Na vrchu Kočka se v blízkosti pěšiny směřující k vrcholu nacházela ještě v nedávné minulosti jedna rarita – azbukou psaný nápis, z nějž bylo pro našince čitelné pouze úvodní písmeno 'Ж', tedy 'Ž'. Zbylé litery se ani po delší snaze nepodařilo rozluštit, přičemž od roku 2011 je možné zkoušet svůj zrak a znalost azbuky již jen na fotografiích, neboť strom byl skácen a zpracován.

Kolvín (Střední Brdy)

Na vrcholu Palcíře se nalézají iniciály „H.J.“ s letopočtem „1942“. Nejpravděpodobněji se zde podepsal někdo z mnoha obyvatel právě budovaného pracovního tábora na Kolvíně, který se stal nedobrovolným domovem pro totálně nasazené při likvidaci lesní kalamity z roku 1941.

Roviny (Střední Brdy)

Snad téměř každý, kdo někdy navštívil bývalou hájovnu Roviny, ví o existenci hákového kříže, který je vyryt do kůry jednoho ze čtyř stromů, obklopujících zde stojící (a demolici hájovny přečkavší) Boží muka. Svastika je velmi pravděpodobně autentická, v těsném sousedství hájovny byly vybudovány za 2. světové války některé z kasárenských objektů, sloužící jako zázemí pro radiolokační zařízení Luftwaffe na blízkém vrchu Praha.

Na dalším ze čtyř stromů se kdosi bohužel docela „vyřádil“. Spíše brutálně vytesaný než vyrytý nápis „ALEX“ nám může posloužit jako názorná ukázka dvou jevů: Za prvé, um rytců skutečně upadá (v tomto konkrétním případě spolu se smyslem pro přiměřenost). Za druhé, na dvou srovnávacích fotografiích se vzájemným časovým odstupem téměř přesně jeden rok si můžeme povšimnout, jak rychle strom takovouto hrubou ránu zaceluje – pokud se ovšem celkově těší dobrému zdraví.

U Tří pánů (Střední Brdy)

Místo průsečíku hranic tří různých panství je označeno hned na dvou různých stromech, nápisy „U TŘÍ PÁNŮ“ a „TŘI PÁNI“. Je to trochu překvapivé, ale jde o jeden ze skutečně nemnoha případů, kdy nápisy jsou použity k praktickému účelu, tedy k místopisnému označení.

foto Jirka Vlčáák Vlček

Růžek (Střední Brdy)

Nedaleko opuštěného lomku mezi Těněmi a Růžkem najdeme vyryto „VYKYDAL“ a „1956“. Vzhledem k tomu, že na výrobních štítcích zbytků zařízení lomu je letopočet 1957, nápisy zřejmě nesouvisí s provozem lomu, nýbrž je možné je připsat (zde, ve výcvikovém prostoru) vojákům.

Teslíny - klášter (Střední Brdy)

Nápisy na stromech v okolí bývalého kláštera jsou velmi strohé, cenné jsou však svým vyšším stářím: z roku 1940 pochází iniciály „J.H.“ či „EA“, další vyskytující se letopočet je např. 1950.

Údolí Třítrubeckého potoka (Střední Brdy)

Ve větším počtu se vyskytují záznamy z roku 1957, o něco mladší nejspíš bude rozmáchlými rychlými tahy načrtnutý nápis „ZA 4“.

U Němých (Střední Brdy)

Iniciály „F.H. + P.J.“ z roku 1965 samozřejmě nepocházejí přímo z nedalekého přísně střeženého vojenského objektu, ale ze stromu stojícího jen pár desítek metrů jižně od jeho dolní brány, za potokem Reserva.

Zaječov (Střední Brdy)

Kousek pod silnicí ze Zaječova směrem k Bílému křížku kdosi napsal jen: „HELČA“.

Třemšín (Jižní Brdy)

Stromy v okolí vrcholu a částečně také v bučině směřující k Třemšínské kapličce obsahují desítky nápisů, přičemž dominují léta válečná a dále šedesátá a sedmdesátá. Nejstarší nalezený nápis pochází však již z roku 1934.

Za zajímavé lze označit vojenské nápisy, odkazující na celou řadu lokalit, např. na vzdálenou Trnavu a Galantu, či naopak na nedalekou podbrdskou obec Vacíkov.

Nedatovaný nápis, tázající se „JAK DLOUHO TADY BUDOU“, se s největší pravděpodobností týká spřátelených vojsk, obsadivších území někdejšího Československa v srpnu 1968. Mírou dočasnosti jejich pobytu v ČSSR byl, jak si pamětníci vzpomenou, jeden „furt“, na což zřejmě autor nápisu narážel.

Na Třemšíně se nachází také nezvyklý počet rytin hákového kříže – je jich zde nejméně pět. Stáří rytin je těžké odhadnout, ani u jedné z nich se nenachází letopočet. Podle vzhledu nejsou jistě vysloveně novodobé, ale na druhou stranu nevypadají o nic více staře, než řada rytin z 60. či dokonce 70. let. Vzhledem k tomu, že jsou všechny svastiky umístěny na méně exponovaných místech a otočeny směrem od běžně užívaných chodníků, je dobře možné, že se nejedná o památku na 2. světovou válku, ale o zábavu kohosi z pozdější doby. Snad to byl voják v uniformě ČSLA, kdo si krátil čas opakovaným rytím zakázaného symbolu.

Na úbočí Třemšína najdeme také nepřímý odkaz na staletou lípu, která bývala jakýmsi symbolem nedalekých Budislavic. (Tento strom byl vysazen po Třicetileté válce při cestě z Mladého Smolivce do Budislavic jako hraniční strom mezi dominikálem a rustikálem. Roku 1971 shořel po úderu bleskem a v roce 1989 byla na místě původní lípy vysazena nová). Nápis „P.O. LÍPA BUDISLAVICE“ se nachází na kmeni buku hned vedle známé velké studny na jihovýchodním svahu Třemšína. Byl zde zřejmě zanechán pionýrským oddílem nesoucím jméno „Lípa“.

Kuchyňka (Hřebeny)

Do této lokality byl zahrnut nejen samotný vrchol Kuchyňky, nýbrž celý úsek hřebene od Malého vrchu až po klesání červené turistické značky do sedla pod Kuchyňkou. Typickým rysem lokality je výrazně nižší počet vojenských nápisů, přinejmenším ve srovnání s jinými velkými nalezišti.

Buky podél hřebenové cesty nesou nespočet záznamů ve stylu „byli jsme tady“, a to vesměs novějšího data – od druhé poloviny 60. let minulého století až do první dekády nového milénia.

Dokladem toho, že rýt není tak snadné jako psát, je jméno „STANDA“, v němž se rytci nepodařilo podchytit správnou stranovou orientaci písmene 'N'.

Jednou z nejspíše úspěšně rozluštěných záhad je nápis z roku 2007 „ZASYPANÍ HORNÍCI“. Pokud se nejedná o nepravděpodobnou shodu jmen, pochází tato připomínka od pivně-čundráckého spolku „Zasypaní horníci“, sídlícího částečně v Praze a částečně v Hutích pod Třemšínem.

Pokud bychom vycházeli pouze z nápisů nalezených v okolí Kuchyňky, mohli bychom dojít k nečekanému závěru, že civilista jest vulgárnější vojáka. Sloveso vyvedené na hranici přírodní rezervace je snad jaksi kompenzováno o sto metrů dále jménem našeho předního romantického básníka („K.H. MÁCHA“). Nemalou záhadou je antisemitský výpad „BIJTE ŽIDY“, který se nachází při pěšině mezi Kuchyňkou a Malým vrchem. Je, soudě dle vzhledu, rozhodně poválečného původu. Na tomto odlehlém místě, poměrně daleko od civilizace a naopak jen pár metrů od překrásných vyhlídek z hřebenů Brd do krajiny působí takovýto útok mimořádně absurdně.

Běřín (Hřebeny)

Poblíž bezejmenné kóty 523m nad Běřínem se v lesním průseku nachází stížnost na průběh voj. služby, pocházející až z pod Tater: „SK****NÁ VOJNA“, „POPRAD“.

Hradec (Hřebeny)

Přírodní rezervace Hradec na Hřebenech chrání kromě mrazových srubů a suťových svahů také zachovalé polopralesní porosty skládající se především z buku, dubu a javoru. Rytiny se nacházejí podle očekávání na kůře buků, spíše rozptýlené než ve velkých počtech, a v mnoha případech jsou pro veliké stáří stromů i nápisů (některé buky zde dosahují věku 250let) téměř nečitelné. Snaha o rozluštění se však vyplatí – na jednom ze zdejších velikánů se kromě „mladší“ rytiny z roku 1948 vyskytuje i datum 19.5.1923, doplněné o iniciály „VK“. To je prozatím nejstarší objevený nápis v kůře v celých Brdech.

Studený vrch (Hřebeny)

V bučinách v okolí geodetické věže (provozované dnes jako rozhledna) se nachází jednotlivé nápisy, částečně civilního – turistického a částečně vojenského původu.

Klondajk (Hřebeny)

V širším okolí takto frekventované lokality se nejspíše budou nacházet rozsáhlejší naleziště rytin, ale v bezprostřední blízkosti bývalé základny PVOS na stromech překvapivě příliš památek na vojsko není. Zde jedna z výjimek: „ŠUMAVA“, „238“.

Žďár (PP Trhoň)

Rytiny v polesí Žďár u Rokycan nejsou soustředěny na jednom místě, vyskytují se tu i onde podél turistických cest, tam, kde to skladba lesa dovolila – ponejvíce poblíž lokality „U oltářů“ a dále podél žluté tur. značky v úseku pod bývalou „Starou chatou“. Kromě pár sotva čitelných nápisů turistického původu se zde vyskytuje také několik vojenských (neboť jak jinak zařadit poznámku „ZDE TRPĚLI...“) a pak také jedna opravdová rarita – runový nápis! Je sice novodobý, ale je mimořádný tím, že jde o použití tohoto více než tisíc let starého písma k jeho původnímu účelu – tj. k rytí do dřeva či tesání do kamene. Rytec napsal do kůry „GROM“ - snad svoji přezdívku, snad jméno svého oblíbeného fantasy hrdiny. Přesněji řečeno, napsat chtěl – dopustil se totiž chyby. Písmeno R v pro nás obvyklejších (už jen tím, že je lze lépe namapovat na současnou latinku) formách runového písma, tzv. Germánském futharku či Anglosasfém futhorku, vypadá jako běžné 'R'. Pouze zaoblené tvary jsou nahrazeny skosenými. „Muří noha“ použitá ve výše vyobrazeném nápisu sice rovněž představuje R, ale pouze ve Vikingském futhorku – a v něm by ostatní tři písmena musela vypadat značně odlišně (samostatná hláska 'G' se dokonce v této variantě písma vůbec nevyskytuje).

Pod Bábovkou (PP Trhoň)

Stranou od cest, jihovýchodně pod vrcholem Bábovky, se nachází strom se dvěma letopočty, se vzájemným odstupem 26 let - „1974“ a „2000“. Novější zápis se očividně inspiroval existencí toho staršího.

Moderna

V rámci pokroku se lze tu a tam setkat s použitím spreje namísto nožíku. Nalezená „grafitti“ zahrnují například nápis zanechaný zamilovanými na smrku u bývalého muničního skladu poblíž Strašic nebo obrázek panáčka – rovněž na smrku - mezi Drahlínem a Sádkou. V případě druhého zmíněného obrázku se jedná patrně o vtípek lesních dělníků, soudě podle použitého spreje jásavě oranžové barvy.

Proč raději nerýt do stromů

Jak je výše vidět, z rytin v kůře se lze dozvědět leccos zajímavého. Přesto nelze doporučit přidávat k již vyrytým nápisům další, v zásadě ze dvou důvodů. Ačkoliv se strom snadno vyrovná se samotným mechanickým poraněním kůry, podstatně hůře může v delším časovém horizontu doplatit na druhotné infekce, které mohou přes takovou ránu strom napadnout – dřevokazné houby, mechy atp.
Druhý důvod spočívá v tomto: Drtivá většina rytin se vyskytuje v kůře buků. Zároveň platí, že pokud se na Brdech vyskytují někde bučiny, jedná se většinou o zbytky původních porostů, které jako takové bývají často součástí některé z mnoha rezervací, kde mají být chráněny proti všemu – včetně rytí do kůry. Dobrým příkladem střetu dvou vidění světa je rezervace na Kuchyňce, kde jsou hustě popsány i některé stromy s červenými pruhy, označujícími hranici rezervace.

Zdroje a poděkování

• Autor děkuje za fotografie:
  • Tomáši Adamovi (brdy.info)
  • Jirkovi Vlčkovi
  • Standovi Čechurovi
• Údaje o rytině na kmeni nalezeném v píscích u Čelákovic pochází z Archeologického  ústavu AV ČR, Praha

Již mimo statistiku: rytiny mohou sloužit také k vyznačení cesty. Tudy se chodí z Rokycan polesím mystického Žďáru do hospody v Dobřívě.