Na Brdech přišla na svět další knížka „domácí“, tj. Brdské edice, již čtvrtá v pořadí. Na první pohled působí mile a přívětivě. Autorem je strašický básník a spisovatel Tomáš Makaj, s nímž opravdu zdařile spolupracoval ilustrátor Vhrsti. Oba zmínění mají publikačně již něco za sebou – a jak je vidět, zkušenosti obou se tu opravdu zúročily. Další svazek Brdské edice už tradičně vydalo nakladatelství a vydavatelství Baron, Mgr. Petr Prášil, Hostivice.

Pověsti Středních Brd jejich autor rozčlenil z místopisného hlediska. Postupně, s jejich okolím, tak můžeme projít Dobřív, Strašice, Těně, Sv. Dobrotivou, Komárov, Hořovice a Jince, a nechybí ani fiktivní Fabiánovo království. Pozornost je však věnována též charakteristikám dobovým či osobnostem reálným i bájným. Také se uplatňuje démonologie či lépe řečeno typologie strašidel. Nečekejte ale jakousi vědeckou a vlastivědnou studii hemžící se šroubovanými souvětími a odbornými výrazy, ač je na závěr přiložen dokonce „Katalog strašidel a nadpřirozených zjevení“. Kdeže! Pověsti jsou podány formou vyšlou z lidových vyprávěnek za sousedských večerních posezení při draní peří, připomínají dávné černé hodinky, anebo zabrousí do prostého strejcovského klábosení u piva po brdských hospodách. Však se také některé z historek nejspíš zrodily během strastiplných cest z krčmy domů, s nějakým tím promile v krvi. Zeměpisné rozdělení báchorek podtrhuje výtvarně zpracovaná mapka.

Ilustrátor Vhrsti psané slovo půvabně domaloval a podtrhl. Ilustrace jsou vlídné, vypodobněná strašidla určitě malé děti nevyděsí, a tak je možné jim bez obav pověsti číst před spaním, nebo je nechat si v knížce jen listovat. Z obrázků přímo vyzařuje, že se jejich tvůrce při práci dobře bavil. S grafickou úpravou a výpravou knížky se výborně prezentoval i vydavatel a jeho grafik Petr Vohnout.

Konečným výsledkem lehce působící spolupráce obou autorů, ač jejich dílo bylo určitě nelehké, je vázaná knížka zajímavá již obálkou. Bez obav ji může číst malý čtenář, který sotva na konci prvního ročníku základní školy zvládnul gramotu, stejně tak jako milovník knih již vyspělý.

Závěrem mi dovolte vyjádřit názor, že právě takto by se dnes měly psát a vydávat pověsti všeobecně! Srozumitelně, ale s respektem k původní lidové formě a bez zbytečných archaismů. Ty přitom úplně nechybějí, ale jsou použity účelně. Kniha by proto neměla chybět v žádné knihovně, od té osobní až po školní. Nemyslím, že snadno najdete někdo, kdo v ní nenajde zalíbení.