Brdský sníh a lyžování Tisk Email
Napsal uživatel Jiří Vlček   
Pondělí, 21 Květen 2012 18:30

     Rádi bychom čtenářům Brdských listů a Brdské stopy v následujících odstavcích a řádcích přiblížili jakýsi průřez zaznamenané historie měření sněhu na Brdech. Tímto tak přinášíme náš druhý článek, který volně navazuje na Charakteristiku brdských lyžařských tras a rozšiřuje tím pomyslnou „ knihovničku “ Horské služby Brdy. Ačkoliv jsou celé Brdy ve srážkovém stínu našich příhraničních hor, zejména Šumavy, není to v zimních měsících se sněhem na brdských hřebenech úplně špatné. A to dozajista i díky příznivé nadmořské výšce, která je v nejvyšších místech nad úrovní 800 m n. m. V úvodu se však stručně podíváme na počátky zaznamenávání počasí v Čechách.

Počátek zaznamenávání počasí v Čechách
     Počátky zaznamenávání počasí v Čechách datujeme přibližně do přelomu 17. a 18. století. V prvopočátcích se rozhodně nejednalo o systematické přístrojové měření a zaznamenávání hodnot, ale spíše o soukromá měření, která mnohdy nebyla publikována. Záznamy o těchto datech najdeme tedy v soukromé korespondenci, v kalendářích nebo farních kronikách. Pravidelná meteorologická měření na pražské klementinské hvězdárně byla zahájena v roce 1752. Přesto jsou však do roku 1774 data z této instituce značně neúplná. Dochovány jsou záznamy o nejvyšších a nejnižších teplotách a tlaku vzduchu z jednotlivých měsíců roku 1752, měsíční extrémy a průměry barometrického tlaku z let 1752, 1769 – 1763, součty ranní a odpolední teploty a průměrné měsíční teploty v období 1771 – 1793 a rovněž průměrné měsíční teploty pro vybrané měsíce v období 1769 – 1774. Za počátek klementinské řady se považuje rok 1775. Přesto jsou až do roku 1783 v řadě mezery buď celých jednotlivých dní nebo pozorovacích termínů, ale od 1. ledna 1784 je řada z hlediska moderních kritérií souvislá a bez mezer. Už v roce 1752 byly rovněž měřeny atmosférické srážky, tedy déšť a pro nás tak zajímavý sníh. Pravidelná a spolehlivá srážková měření začínají v Čechách až od 1. května 1804.

     Měření teploty a tlaku vzduchu probíhala zpočátku dvakrát denně: ráno (při východu slunce, v létě dvě hodiny po východu) a odpoledne kolem 15. hodiny. Od roku 1800 až do konce roku 1839 byla prováděna pozorování a měření každé dvě hodiny, počínaje od východu slunce až do 22 hodin. Základní pozorovací termíny byly v tzv. "mannheimské hodiny" (7, 14 a 21 hodin), které se udržely dodnes. Po roce 1840 se pozorovalo každou hodinu 10–20x denně, později však v 19. století s poklesem významu Klementina jako astronomické observatoře došlo i k omezení meteorologických pozorování. Na konci 19. století se pozorovalo jen 3× denně v mezinárodních termínech v 7, 14 a 21 hodin. Úpadek observatoře v Klementinu vyvrcholil na počátku 20. století. I přes veškeré nesnáze se ovšem podařilo udržet chod meteorologických pozorování. Ve 30. letech 20. století počali meteorologové na celém světě věnovat zvýšenou pozornost kolísání klimatu, a tak vzrostl i zájem o dlouhodobá historická měření jako např. klementinská.

     Meteorologická pozorování pokračují v Klementinu dodnes, již více než 250 let. Ačkoliv klementinská měření byla a jsou ovlivněna a zkreslena řadou faktorů (např. kvůli umístění měřících přístrojů v areálu Klementina nebo kvůli jeho poloze v samém středu města), představují pro moderní vědu značně ojedinělý a nesmírně cenný zdroj informací o stavu počasí a podnebí v novodobé historii.

Nejstarší lidové záznamy měření sněhu na Brdech
     Při vyhledávání nejstarších měření sněhu na Brdech musíme logicky sáhnout po starých kronikách obcí, poutních míst, kostelů, far apod. Určitě není v našich možnostech v relativně krátké době projít všechny tyto zdroje na území celého pohoří Brdy. Proto se zaměříme především na místa, která se nacházejí v Brdech středních, a to i z toho důvodu, že tyto polohy jsou odnepaměti pro lyžování nejvhodnější. Nejzajímavější jsou pro nás kroniky zaniklých obcí v okolí Padrťských rybníků, tedy Kolvína, Padrtě a Záběhlých. V těchto letopisech  najdeme řadu zmínek. Opomenout také nesmíme historii rozsáhlé lesní louky v blízkosti vrcholu Toku, totiž výběžku Hořovické Baštiny.

Historické kuriozity :
Ve starých záznamech je možné najít jednu zajímavou kuriozitu. A to sice zprávu datovanou na 29.červen 1904, kdy v Hutích pod Třemšínem mrzlo! Další extrémy lze chápat jako sepjetí existence sněhové pokrývky s "letnejším" termínem navíc v nižší nadmořské výšce - 9. května 1953 leželo v Rožmitálu 12 cm (v Nepomuku 35 cm), 6. března 1970 57 cm (cestu z Rožmitálu do Nepomuka musel 7. března 1970 protahovat vojenský tank) a 24. dubna 1980 32 cm sněhu. Z března roku 1929 a z Míšova pochází nejkurióznější zápis - 105 cm sněhu. (vyhledané kuriozity laskavě poskytl Roman Poustka z Brdy.org)

Z deníku příbramského učitele Ladislava Malého :
     Příbramský učitel a rovněž také zakladatel příbramského muzea Ladislav Malý byl proslulý jako významný propagátor turistiky v Brdech. Ve svém deníku píše o nejvýše osídleném místě ve středních Brdech, tedy hájovně Carvánce, která se svojí nadmořskou výškou 850 m n. m., jak sám uvádí, působila  zimních měsících lidem dosti krušný život. V jeho zápisku z 8. prosince 1893 najdeme: „V okolí Příbrami není dosud sníh, ale v okolí Carvánky se brodíme v závějích vysokých po kolena.“ Dále se v deníku píše: „ Všude dole byla sychravá mlha, ale tady (na Carvánce) nad mraky oslnivě svítilo slunce z modrého nebe.“ (Zdroj: J. Čáka, Střední Brdy)

     „Hájovna je uprostřed rozsáhlých lesů,“ čteme dále v deníku, „a obyvatelé její jsou tu v zimě takřka zakleti. Již v říjnu musí být hajný zásoben potravinami až do května. Hajná, nynější i předešlá, zcela případně říká, že jsou tu „na Sibiři". Před rokem kupříkladu, šli jsme s kolegou Dvořáčkem na Tok v květnu a nalezli jsme borůvky zralé, z loňského roku konzervované přirozeně v sněhu a ledu.“ (Zdroj:  J. Čáka, Střední Brdy)

alt

Kresba J.Čáky :původní Carvánka, z jedné strany roubená a z druhé
strany kamenná skromná chalupa."
(Zdroj: J.Čáka, Střední Brdy)

     Na nelehký, možná až krušný život na Carvánce, také vzpomíná její poslední obyvatelka Růžena Bučková. Rodina Bučkových odešla z tohoto nejvýše obydleného místa v létě roku 1931. Pro nás jsou zajímavá její vyprávění ze zimních cest za nákupy do Obecnice: „V zimě jsem tu cestu dělala na lyžích. To bývalo tenkrát sněhu, že ani složené metry dřeva nebyly vidět.  Zrovna na tohle si vzpomínám proto, že mi jednou uvázla lyže ve spince, co ten metr dřeva nahoře svírá. Venkovní dveře hájovny někdy tak zapadly a zavály, že jsme se jen pracně dostávali ven. Tenkrát přijíždívali na Carvánku lyžaři, hlavně z Příbrami. Nejčastějšími hosty byla skupinka lékařů a sester z tamní nemocnice. A tak jsem vždy, kdy se čekala pěkná neděle, upekla velkou třenou bábovku a navařila čaj, a ono jim to moc přišlo k chuti. Tam nahoře svítilo vždycky slunce silněji než jinde v kraji, tak si lyžaři vylezli po žebříku na střechu kůlny, svlékli si košile a opalovali se tam. “ (Zdroj: J. Čáka, Střední Brdy)

alt

Kresba J.Čáky :Po I.světové válce byla přistavěna k původní hájovně nová budova.
Vedle bytu hajného byl zde i byt pro hosty se zvláštním vchodem. V roce 1931 byla
hájovna rozebrána a odvezena do Strašic."
(Zdroj: J.Čáka, Střední Brdy)

alt

V místě dnešní hájovny nalezneme mimo jiné tento hezký pomníček." : foto J.Vlček

alt

Nová lovecká bouda na Carvánce a odpočívající bežkaři." : foto J.Vlček

     V předchozích několika řádcích lze zaznamenat i několik kraťoučkých zmínek o lyžování na Brdech. Více poutavého vyprávění o historii a životě na Carvánce nasbíral a sepsal brdský spisovatel Jan Čáka. Jeho kniha Střední Brdy - krajina neznámá vyšla v roce 1998.

Vzpomínky hajného Josefa Šefla :
Josef Šefl, známá brdská postava, lesník, skaut a milovník brdského lesa zavzpomínal na své mládí strávené na dnes již nestojící hájovně Americe. Jeho vpomínky jsou datovány do předválečného období, tedy na zimy v letech 1938 a 1939, kdy byl ještě malý chlapec. Dle jeho slov děti lesníků a hajných žijících na hájovně Americe, zámečku a hájovně Tři trubky chodily sáňkovat na úbočí Vrchů. Teméř až z vrcholu tohoto hřebene se sjíždělo do údolí řeky Reservy. Tedy do míst, kde v dnešní době stojí vojenský objekt "Němí". Nejedny sáňky se prý v těchto místech zlámaly a kalhoty potrhaly. Obzvlášť dole u potoka pak prý bývala krušná zima.

Z kroniky obce Padrť :
     V roce 1929 byla tuhá zima. V lednu teploty poklesy až na -18 °C. V únoru, kolem 12. až 15., pak až přes -30 °C. 22. až 27. ledna napadlo až 150 cm sněhu. Zajíci přibíhali až do stavení, srnčí zvěř hynula. Ovocné stromy pomrzly.

     Roku 1936 se v kronice píše o lidových zvycích obyvatel Padrtě. Vzpomíná pan Václav Herbolt: „Zimy začínaly v polovině listopadu a většinou trvaly až do začátku března, kdy se rychle oteplovalo. Počasí bylo podle dnešní doby stálejší. V dlouhých zimách nebyla vzácností 80-ti centimetrová vrstva sněhu, závěje až jeden a půl metru vysoké, mrazy -20 °C a více. Život na vesnici jakoby ustal, lesní dělníci se těžko dostávali do práce. Udržovala se hlavně sjízdnost silnic, aby obec nebyla odříznuta od "světa" a zásobování. V této době nastávalo draní peří.“

     Další zmínka o zimním počasí z kroniky je až z roku 1943. Tehdy byla zima mírná, první sníh padnul 13. listopadu, ale celou zimu se dobře jezdilo na kole, teprve k jaru nastaly vánice a 22. března se prohazovalo, léto bylo krásné, suché.

alt

Lokalita bývalého Preisova mlýna na Padrti." : foto J.Vlček

Zimy na Záběhlých :
     O masopustu: V této roční době, tj. únoru, nebylo výjimkou, že v tomto brdském koutečku napadlo v průměru 50 i více centimetrů sněhu, a tyto sněhové podmínky vyhovovaly maškarám při provozování různých atrakcí.

   Nový rok 1929 přinesl nečekaně tuhou zimu, jaká se vyskytla ojediněle a v celém století jí není pamětníka. Sněhové vánice doprovázely silné mrazy, které vyvrcholily v únoru a dosahovaly -30 až - 40 °C. V této zimě, která byla velmi krutá a která způsobila mnoho škod na porostech a lesní zvěři, se mezi lidem rozšířilo hojně nemocí. (…) Na škole byly vyhlášeny mimořádné školní prázdniny a to do 1. března 1929.

   V kronice obce Záběhlé nalezneme vzpomínky z dětství jednoho z pamětníků (blíže neurčeno, ale časově popis spadá nejpravděpodobněji do meziválečné doby): „Lyžovat jsme chodili na vrch "Palcíř" a někdy na "Vršek" nad "Hlinišťama", kde vedla lesem "šlajsna" (lesní průsek), rozdělující jednotlivá oddělení porostů a byla vždy přímá, i několik kilometrů dlouhá.“

Pozn. Vršek nad „Hlinišťama“ se nachází na úbočí Kočky nad rybníčkem na Zadní Záběhlé

Na sklonku roku 2012 se nám podařilo vyzpovídat pana Majera, rodáka z č.p.1 v Zadní Záběhlé. Při svých vzpomínkách na zimy na Záběhlých říká: "Když byly opravdu dlouhé a silné mrazy, jezdily dokonce po zamrzlých Padrťských rybnících koňské povozy se zásobováním a dřívím. Při tahání dříví se velmi často stávalo, že mráz a led řetězy, kterými byly kmeny stromů k sobě svázány, doslova roztrhal." K těžkému brdskému životu dále dodává: "Když napadlo velké množství sněhu, museli chlapi z vesnice prohazovat lopatami cestu mezi Záběhlými a na Padrť. To se potom chodilo mezi sněhovými bariérami."

Zimy na Kolvíně :
   Kapitola Podnebí: Zima ohlašuje se obyčejně několika mrazy na holo a nepravidelným sněžením koncem října. Sníh ulehne obyčejně v prosinci, ačkoliv u nás ležící sníh v říjnu nebývá žádnou vzácností a leží někdy až do března i déle.

     Nejpodrobnější záznam o zimním počasí najdeme v kronice obce Kolvín, a to z roku 1929, kde se píše: „Není pamětníka tak tuhých mrazů, jaké byly tuto zimu. Začaly již na Štědrý den, ale byly téměř do konce ledna ještě snesitelné, ač u nás bývají mrazy dosti veliké, byly tyto citelné. Po celý leden ukazoval teploměr -14 až -18 °C. Koncem ledna mrazy neobyčejně zesílily a v únoru vůbec neklesly pod -20 °C. Největší mrazy u nás byly kolem 12. až 15. února, -36 °C! Již v lednu počaly veliké vánice a napadly ohromné spousty sněhu. Ve dnech 22. až 27. února se nepřetržitě sypal sníh, jehož napadlo na 150 cm, a kde byly naváty závěje, bylo ho na 2 m. Denně musila býti prohazována cesta, aby se dítky dostaly do školy, a to se vždy dětem ze severní části „Pod Palcířem“ ani nepodařilo. Cestování do naší obce i z ní bylo úplně přerušeno. Nebylo vody. Velké škody způsobily mrazy v polích i lesích. Ptactvo, zvěř a srnčí hladem hynula. Stav zvěře poklesl na 60 %. Zajíci přibíhali až do stavení, odkud se nedali odehnati ani zuřivým štěkotem psů. Následky mrazů byly nedozírné. Jenom ve školní zahradě bylo zničeno na 50 stromků ovocných a 10 stromů úplně zmrzlo. Dlouho se na tuto zimu bude vzpomínat!“

     Zima letošního roku, 1930, byla dosti citelná, jak tu obyčejně bývá. V noci ze 3. na 4. ledna byla náhlá obleva, všechen sníh roztál a byla hojnost vody. Na počátku března napadla ještě spousta sněhu, místy až naváto na 100 cm, jež poleželo do 24. března. V noci bývaly silné mrazy, průměrně -5 až -6 °C.

     V roce 1933 se v kronice dočteme o lyžařích, kteří se po Kolvíně pohybovali. Ukázalo se jich totiž „slušné množství“.

   Tímto naši exkurzi po pravděpodobně nejstarších záznamech povětrnostních podmínek na Brdech musíme ukončit. Ne snad, že bychom chtěli, ale jak je obecně známo, osud brdských obcí se po druhé světové válce definitivně naplnil. Ty tak byly doslova smazány z povrchu zemského.

     V našem pátrání po dalších nejstarších zmínkách o lyžování ve středních Brdech jsme zatím nebyli moc úspěšní. Jeden střípek ale přeci jen máme. Je to stará fotografie turistů z Hořovic ze 13. ledna roku 1935. Ti se na svých lyžích, kterým se tehdy říkalo ski, pohybovali na hřebeni mezi vrcholy Černé skály, Brdy a Slonovce. Ve starých regionálních turistických průvodcích se dá vyhledat i zmínka o vhodnosti Brd pro lyžování. Doslova se praví: „Celková nadmořská výška a klimatické podmínky způsobují, že sněhová pokrývka je většinou trvalá a dosti vysoká. Proto lze i z níže položených míst podnikat v zimě lyžařské túry do brdského jádra oblasti, která je spolehlivým lyžařským terénem. Nejvyhledávanějším cílem je Třemšín (z Rožmitálu p. Tř., Nepomuku, Blovic apod.) a některé vrcholky Hřebenů (Stožec, Písky atd.). Také pro cvičné lyžování je tu mnoho vhodných míst - zejména na Rožmitálsku, Příbramsku, u Nového Knína, u Kamýka n. Vlt. atd. (zvlněné hřebeny a louky)."

     Určitě jste si také všimli, že v textu jsou úplně vynechány Brdy střední. Pravděpodobně záměrně. V roce 1958, kdy byl tento příbramský průvodce vydán, už vládla na Brdech totalita a s ní zároveň i přísné střežení tamního vojenského prostoru.

alt

Hořovičtí turisté na hřebeni Slonovce u vojenské pozorovací věže 13.1.1935."
foto poskytl p.Petr Ježek z Vojenského historického sdružení Brdy

Měření sněhu porevoluční

Sněhoměřič  Martin Douša (roky 1988 až 2010) :
     Po čtyřiceti letech temna se ale začíná na Podbrdsku pohybovat tehdy 12-ti letý školák. Nejprve samozřejmě sbírá data v okolí svého rodiště. Jeho první záznam o výšce sněhu pochází z 21. listopadu 1988! Tehdy bylo na vrchu Točná u Voznice v nadmořské výšce 506 m n. m. 14 cm sněhu. Ale už dosti tajností. Tímto školákem nebyl nikdo jiný než sněhoměřič Martin Douša. Jednou o sobě na naší společné výpravě řekl: „První záznamy jsem sbíral již jako žák ZŠ. Své první měření jsem provedl v roce 1988, aniž bych tehdy tušil, že někdy budu členem horské služby. Vyrazil jsem na svých prvních běžkách východoněmecké značky Garminy, na které mi onehdy rodiče vystáli frontu v obchodě. Samozřejmě jsem v tomto věku neměl papíry na motorku, logicky ani na auto. Proto jsem měřil jen ve svém okolí. Což se změnilo s první babetou, pionýrem a později východoněmeckým Wartburgem. U horské služby pak měřím sníh od roku 2005.“ Jestli správně počítáme, je to (k březnu 2011) bezmála neuvěřitelných 23 let!

Výběr nejzajímavějších dat z Martinových záznamů :

1988 21.listopad Voznice vrch Točná 506 m n. m.  14 cm
1989 11.leden Knížecí Studánky  16 cm
1993 5.březen Studený vrch 661 m n. m.  30 cm
1994 24.prosinec Stožec 605 m n. m.  18 cm
1995 20.leden Písky 690 m n. m.  30 cm
1996 25.únor Třemošná 779 m n. m.  40 cm
1997 12.leden Tok 865 m n. m.  50 cm
1998 12.prosinec Tok 865 m n. m.  26 cm
1999 14.únor Tok 865 m n. m.  60 cm
2000 28.leden Tok 865 m n. m.  75 cm
2001 26.prosinec Praha 862 m n. m.  40 cm
2002 18.leden Paterák 812 m n. m.  55 cm
2003 16.únor  Praha 862 m n. m.  40 cm
2004 21.leden Třemšín 827 m n. m.  70 cm
2005 12.březen Praha 862 m n. m.  100 cm
2006 9.únor Praha 862 m n. m.  80 cm
2007 26.leden Malý Tok 844 m n. m.  30 cm
2008 26.březen Praha 862 m n. m.  24 cm
2009 1.březen Tok 865 m n. m.  95 cm
2010 21.leden Tok 865 m n. m.  64cm

Jarní lyžování - nejzazší termín byl 9. 4. 2003 na hřebeni Prahy na 12-ti cm sněhu.

Výňatek ze zimních záznamů Romana Poustky (roky 1993 až 2007) :
     Častým přispěvatelem do našeho sněhového zpravodajství je známý brdský znalec Roman Poustka. V jeho archivu najdeme data o brdských zimách v letech 1993 až 2007. Pravidelně jsou evidována data prvního a posledního ležícího sněhu na hřebenech, počty dní se sněhem, maximální délka nepřetržité sněhové pokrývky a maximální výška sněhové pokrývky. Z tohoto rozsáhlého archivu lze upozornit na řadu extrémních údajů:

  • Dnem, kdy na Brdech nejdříve poprvé napadl sníh, je 18. říjen 1997.
  • Nejpozději ležel na hřebenech sníh ještě 1. května 2006.
  • Maximální sněhová pokrývka zaznamenaná Romanem Poustkou je během zimy 2005/2006 na vrcholu Prahy. Další zajímavostí této zimy je, že sníh napadl až 20. prosince 2005, tedy vůbec nejpozději ze všech měření. Na hřebenech ležel tehdejší zimu právě nejdéle, tedy do již zmiňovaného 1. května 2006.
  • Nejmírnější brdská zima proběhla na přelomu roků 2002 a 2003, kdy sníh ležel celkem pouhých 64 dní v maximální pokrývce jen 30 cm.
  • Nejtrvalejší sněhová pokrývka (byť nebyla extrémně vysoká) byla v zimě 1995/1996, kdy ležel sníh 178 dnů, a to od 2. listopadu 1995 do 28. dubna 1996.
  • Nejdříve sníh nadobro odešel o zimách 1994/1995 a 2001/2002, a to vždy 28. března v daném roce.

Z těchto několika let Romanových záznamů navíc vycházejí následující průměry :

  • Datum prvního ležícího sněhu na Brdech připadá na 23.listopad.
  • Datum posledního ležícího sněhu na Brdech připadá až na 10.duben.
  • Průměrný počet dnů, kdy na hřebenech Brd leží sníh, je tedy 105 dnů s tím, že průměrně 75 dnů je navíc na hřebenech nepřetržitá pokrývka.
  • Průměrná maximální výška sněhu je 40 cm.

Pozn. Data jsou zkreslena skutečností, že měření není vždy provedeno na tomtéž místě, ale náhodně na území celého pohoří, kde lze vytušit a najít nejvíce sněhu, a také tam, kde se sníh nejdéle udrží.

Sněhové zpravodajství „neoficiální“ Horské služby Brdy :
     Vznik Horské služby Brdy (dále jen HSB) je do kronik zaknihován v roce 1998. U zrodu této organizace stojí především rodina Fialů z Hluboše. Samotný sníh je v rámci HSB evidován od zimy na přelomu let 2004 a 2005, a to především díky sněhoměřiči Martinovi Doušovi, zakladateli tohoto odvětví u HSB. Na webových stránkách se tak objevují informace o výšce sněhové vrstvy v nejvyšších polohách brdského pohoří. Jak tomu bývá, časem se počet pravidelných sněhoměřičů zvýšil, a tím také vzrostla četnost sněhových informací na webu HSB. V dnešní době přispívají do sněhového zpravodajství pravidelně tři měřiči, navíc se velmi výrazně zapojuje redakce brdského webového portálu Brdy.org. V posledních letech také sledujeme sjízdnost nejpopulárnějších brdských běžkařských tras. Od letošní zimy (2011/2012) byl navíc spuštěn nový sněhový portál Brdská stopa, který se snaží přinášet komplexní sněhové informace z celých Brd. Za ta léta se nám podařilo nasbírat relativně velké množství dat. Některá zajímavá čísla naleznete v tomto článku.

Zajímavá měření z archivu HSB :

26.2.2009 Na vrcholech Prahy (862 m n. m.) a Toku (865 m n. m.) je 98 cm sněhu a teplota -2 °C (rekordní výška sněhu v zimě 2008/2009).
31.3.2009 Na vrcholu Toku 865 m n. m. je 40 cm sněhu a +5 °C (na sněhovém poli v okolí Toku se ještě lyžovalo, běžkaři si však museli lyže na hřebeny donést).
19.12.2009 V Míšově 650 m n. m. je 13 cm sněhu a -10 °C (na Brdy relativně brzký příchod sněhu, který se drží až do 26. 3. 2010).
9.1.2010 První záznam o sjízdnosti tras ve sněhovém zpravodajství HSB, konkrétně z hřebenovky Praha – Malý Tok – Hradiště (dnes pojmenována jako trasa „Buď fit“) a také ze středobrdské magistrály Orlov – Třemošná – Tok.
14.2.2010 Na vrcholu Prahy 862 m n. m. je 62 cm sněhu a -6 °C (sněhový rekord zimní sezóny 2009/2010).
26.3.2010 Na vrcholu Prahy 862 m n. m. je 20 cm sněhu a +10 °C (konec zimy 2009/2010, na Brdech ležel sníh 98 dní).
25.11.2010 První měřitelný sníh běžkařské sezóny 2010/2011 na Brdech, v 600 m n. m. jsou 3 cm mokrého sněhu.
28.11.2010 První projeté běžkařské stopy v okolí Padrťských rybníků v zimě 2010/2011, konkrétně v okolí bývalých Záběhlých.
30.11.2010 Na běžkách se jezdí již i na Hřebenech, konkrétně v okolí Černolic a Skalky.
16.12.2010 Na Brdech se běžkaří v plném proudu na hřebenovce Hengst – Holý vrch – Křemel –Třemšín, kde leží 43 cm sněhu a místy jsou až 80-ti cm vysoké nafoukané závěje. Ve 12:00 bylo na Třemšíně -17 °C.
13.1.2011 Přichází rychlý konec běžkaření na Brdech, zima 2010/2011 byla velmi krátká, ale lyžovalo se již od prvních prosincových dnů roku 2010.

    alt

     „ Sněhoměřiči Horské služby Brdy při kontrole trasy Středobrdské magistrály v zimě 2010." : foto neznámý běžkař

     Když jsme tento článek připravovali, přemýšleli jsme, jakým směrem ho vlastně orientovat. Ze sepsaných měření je patrné, kterak jsou na Brdech zimy tuhé a dlouhé. Není takovou výjimkou, že na hřebenech leží jeden metr sněhu. Určitě není nutné vyhledat a sepsat všechna možná data o naměřené výšce sněhu na Brdech a interpretovat je čtenářům. Snahou spíše je, řadou zajímavě chronologicky seřazených měření přiblížit život původních obyvatelů Brd během dlouhých zimních dní a večerů. Budeme rádi, když Vám tento příspěvek nastíní, jak krušný život lidé v pohoří, a to nejen v tom brdském, mají.

Použité prameny a literatura :

  • Střední Brdy – krajina neznámá, Jan Čáka, vydavatelství Mladá fronta, Praha 1998
  • Kroniky obcí Kolvína, Padrtě a Záběhlých
  • Zimní archivní záznamy Martina Douši, Romana Poustky a Horské služby Brdy
  • Český hydrometeorologický ústav,  úsek meteorologie a klimatologie

Vřelé poděkování patří :

  • Martinu Doušovi a Romanu Poustkovi za poskytnutí svých dlouholetých záznamů a měření nasbíraných při terénních pochůzkách
  • Petrovi Ježkovi za poskytnutí dobových fotografií
  • Pavlovi Wünschovi za mé znovu objevení brdského pohoří a mnoho dalších brdských rad a inspirací
  • Horské službě Brdy a její duši Vlastimilu Fialovi
  • Zuzce Haluškové za značnou trpělivost při jazykové korektuře tohoto článku
Brdský sníh a lyžování
 
Pokud není uvedeno jinak, podléhá obsah těchto stránek licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česká republika